Diskriminace aneb další den v Ústavu pro studium dopravy

Proti nařčení z nedostatku týmového ducha je nutno se důrazně ohradit. (Příběh ze současné Ameriky.)

Šéfová zavírá dveře kanceláře a nabízí mi židli. Usedám. Kdopak si na mě asi stěžoval?

Neví, jak začít. Sedí proti mně, na sobě letní šaty. Bujný výstřih a svetr, jenž se nezapíná; oteklé tváře a kruhy pod očima. Nedívají se na mě, ale z okna. Od okna zbloudí ke dveřím a od dveří ke stolu. Leží na něm halda papírů. Další papíry vytékají z krabic vyrovnaných u stěny. Projekt bezpapírová kancelář se zjevně příliš nedaří.

Šéfová pozvedne zrak a zase jej sklopí. Takřka s ní soucítím. Jaké to asi je, když přijde večer domů? Svobodná matka, jež se zcela obětovala pro dítě. Takových let pro ně žila. Pro co žije dnes? Uvařit snídani, vypravit dceru do školy, spěchat do práce a z práce do družiny, z družiny na gymnastiku a večer úkoly, uvařit, vyprat, sklidit nádobí, v noci dodělat, co v práci přes den nestihla, a ráno vše začíná znova. Alespoň není čas přemýšlet. Ale dnes? O čem přemýšlí, když sedí v prázdném domě před televizí? Lituje? A co Arlene? Také lituje? Toho, co bylo a toho, co mohlo být? Drobná plavovláska, dva roky zcela sama v malém městě kdesi uprostřed Evropy. Co hledala v té drobné nevýznamné zemi, odkud kdysi přišli její předci? A co našla? Mě.

„Victor,“ šéfová pronese a veškerá má sympatie rázem povadne. Opravdu ho nemám rád.

Prý s ním odmítám spolupracovat.

Mlčím. Nevím, co slušného bych řekl. Slova, jež se mi honí v hlavě, slušná rozhodně nejsou.

Šéfová vzdychne, načež opět promluví. „Pochop, že jsme tým.“

A je to tu zase. Tým a provaz.

„Musíme táhnout všichni stejným směrem a ne každý jinam.“

Přitakávám. Rozumím. Mám přece týmového ducha. O tom snad nemůže nikdo pochybovat.

„O tom samozřejmě nikdo nepochybuje,“ spěšně mě ujišťuje šéfová.

Povzbuzen, přecházím do protiútoku.

„Co když,“ nadhodím, „má se mnou Victor problém kvůli mému původu?“

Ticho. Zcela jsem ji uzemnil.

Šéfová není schopná slova. Nedokáži se neusmívat. Totální vítězství. Snad mě bůh osvítil, že jsem si vzpomněl na diskriminaci.

Je nad slunce jasné, že šéfová ode mne nic podobného nečekala. Nejsem totiž typická minorita; vypadám jako ostatní kolegové. Avšak zákon nehovoří o diskriminaci pouze v souvislosti s rasou a barvou, ale také se výslovně zmiňuje o vyznání, náboženství, pohlaví, manželském stavu, sexuální orientaci, invaliditě, věku a, ano, národním původu. „A každý ví, že svým národním původem se od ostatních zaměstnanců odlišuju,“ dodám takřka vesele.

Šéfová stále ještě nereaguje.

Mnu si ruce. Jsem se sebou velmi spokojen. Velkoryse proto navrhnu, že se snad jedná o nedorozumění.

Okamžitě se toho chopí. „Ano, jistě, nedorozumění,“ opakuje dychtivě, až s ní opět soucítím. „V tom případě snad není nutné do toho, alespoň nyní, zatahovat personální oddělení.“

Souhlasím.

Šéfová si oddychne. Dokonce se jí do tváří vrátí trochu barvy.

„S Victorem si samozřejmě promluvím, abychom se podobným nedorozuměním v budoucnu vyhnuli,“ dodá, aby nemohla být nařčena, že situaci zametla pod koberec.

Přikývnu a pomalu se začnu zvedat.

„Pokud je to vše... Rád bych dodělal ty tabulky.“

„To by bylo bezvadné.“

Odcházím radostně. Dokonce špásovně mrknu na Victora, zcela náhodně se ochomýtajícho na chodbě. Z jakéhosi důvodu mé mrknutí neopětuje.

Autor: Jakub Dajč | čtvrtek 15.3.2018 11:32 | karma článku: 15,29 | přečteno: 477x
  • Další články autora

Jakub Dajč

Město v plamenech

Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.

31.5.2020 v 4:56 | Karma: 18,39 | Přečteno: 763x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Velikonoční bitva

Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.

13.4.2020 v 6:10 | Karma: 11,96 | Přečteno: 389x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví

Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.

10.4.2020 v 7:30 | Karma: 18,37 | Přečteno: 530x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Plaváčci

Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.

28.3.2020 v 5:19 | Karma: 22,95 | Přečteno: 588x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Bitva o toaleťák

Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.

21.3.2020 v 5:30 | Karma: 25,08 | Přečteno: 744x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Pedofil

Drobné nedorozumění z včerejšího rána. Rodilí angličtí mluvčí si některé věci zjevně vyloží poněkud jinak než vy a já. (Příhoda z Ameriky.)

19.10.2019 v 7:08 | Karma: 14,06 | Přečteno: 909x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Zpátky u doktora

Není bulka jako bulka, některá se nehojí. To je pak rodinné drama hned o mnoho dramatičtější. (Příběh z Ameriky.)

6.3.2019 v 5:56 | Karma: 13,44 | Přečteno: 507x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Bulka

Není bulka jako bulka. Některá vypadá podezřeleji než jiná. Nálezem jedné takové počíná rodinné drama. (Příběh z Ameriky.)

28.2.2019 v 6:43 | Karma: 18,18 | Přečteno: 817x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Křehkých třináct let

Ve středu v 16:37 jsem obdržel email ze školy, jenž začínal těmito slovy: „S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme, že včera v noci zemřela jedna z našich žaček.“ (Skutečný příběh.)

14.2.2019 v 6:18 | Karma: 24,13 | Přečteno: 1033x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

33 pod nulou

Třicet tři pod nulou a pocitová teplota mínus čtyřicet devět. To už je pořádná zima. I na Severní Ameriku.

13.2.2019 v 5:35 | Karma: 17,37 | Přečteno: 434x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Ucho aneb Dick Rozparovač

Nechoďte k holiči, jeli vám život milý! Či alespoň vaše zdraví. (Krvavé a značně bolestivé drama z Ameriky).

8.1.2019 v 6:05 | Karma: 14,51 | Přečteno: 340x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Ježíš

Vánoce jsou krásné svátky. Nikdo by o nich ale neměl být sám. Ani ten Ježíš. (Příběh ze současné Ameriky).

27.12.2018 v 5:53 | Karma: 13,20 | Přečteno: 221x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Když jde blizard s vichřicí...

Nejedu sám vánicí, jak zpívá Jiří Grossmann, ale v narvaném autobuse. A cesta je to kupodivu zábavná a obohacující. Dozvím se mnohé o kávě s exkrementy a o menopauze. (Příběh ze současné Ameriky.)

21.12.2018 v 6:01 | Karma: 16,56 | Přečteno: 393x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Gender a diskriminace

Člověk dnes musí být skutečně opatrný, aby se něčeho strašlivého nedopatřením nedopustil. (Příběh ze současné Ameriky)

31.10.2018 v 5:07 | Karma: 36,29 | Přečteno: 1461x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Poslední videopůjčovna

V novinách vyšla stručná zpráva, že v našem (zhruba čtyřmiliónovém městě) zavřela poslední videopůjčovna. Časy, ty se vskutku mění. (Příběh ze současné Ameriky)

5.10.2018 v 6:41 | Karma: 10,21 | Přečteno: 405x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Souboj

Malé děti kupodivu nejsou vždy roztomilé. A to ani ty vlastní. Naopak, občas bývají pěkně prohnané a poštvou na vás dav nic netušících kolemjdoucích. (Příběh z Ameriky.)

28.8.2018 v 6:38 | Karma: 22,49 | Přečteno: 790x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma: 15,23 | Přečteno: 432x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

DNA aneb malý bratr tě sleduje

Před podpisem nájemní smlouvy musí potencionální nájemník poskytnout vzorek DNA. Někomu to přijde divné, někomu zase ne. Důvody pro to jsou však závažné. (Příběh ze současné Ameriky.)

1.8.2018 v 6:34 | Karma: 17,72 | Přečteno: 771x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Hamburger pro opravdové chlapy

Na veřejnosti se chovejte, jakoby vás někdo neustále natáčel. Tak zní rada experta. Každý má dnes chytrý telefon a je připraven jej použít. A proto nebuďte rasisty. (Příběh ze současné Ameriky.)

18.7.2018 v 6:10 | Karma: 18,71 | Přečteno: 988x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Dajč

Princezna na hrášku

O čem sní princezny na hrášku, když s večerem usínají? Kdo je k spánku ukládá a kdo nad nimi bdí? Nechme je snít, než nám nadobro vyrostou.

4.7.2018 v 4:33 | Karma: 11,68 | Přečteno: 248x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 42
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 702x
Zápisky z předměstí

aneb

Amerika

 

Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.

Seznam rubrik