Zpátky u doktora
„Cítíš tu bulku?“ zeptala se mě Arlene a já zaplakal. Zdráhavě jsem prsty zajel mezi chlupy a nešťastně přitakal: „No jo, je tam.“
„Já jsem ti to říkala!“
„Cos mi říkala?“ otázal jsem se, neboť mi toho Arlene říkala poslední dobou více.
„Že se to nehojí.“
„Hmm,“ zahučel jsem pouze a úspěšně ji tak popudil.
„Já jsem ti říkala, že ho máme vzít zpátky.“
„Jsem myslel, že se to po těch antibiotikách zhojí,“ namítl jsem.
„A zhojilo se to?“
Zanechal jsem tuto otázku bez odpovědi. Nebylo jí třeba. Bulka se očividně nezhojila.
Následujícího dne jsem tak s Bertíkem znovu napochodoval před nepřátelskou recepční. Pamatovala si nás oba. Snad proto nás nechala tak dlouho čekat. Anebo byl doktor skutečně zaneprázdněný?
V čekárně seděly dvě maminky se svými ratolestmi: čivavou a dogou. Usedl jsem vedle nich. Doga mi ihned položila hlavu do klína a čivava se mě pokusila zakousnout.
„To ona si jen tak hraje,“ sdělila mi maminka čivavy.
Usmál jsem se na ni a pohnul nohou. Ničeho jsem tím však nedocílil. Čivava mi dál vysela na nohavici. Vyčítavě jsem pohlédl na Bertíka. Místo aby svého pána před cizími psisky ochraňoval, se schovává pod židlí. Alespoň že ta doga klidně spí.
„On je strašně přítulný,“ vysvětlila druhá maminka.
Mlčky jsem přisvědčil. Doga přítulná skutečně byla. Hlavu zabořenou v mém klíně, spokojeně oddychovala.
Brzy však na ni přišla řada. Neochotně zvedla hlavu a v klíně po ní zůstala zjevná skvrna. Zdařile jej poslintala. „Ono to uschne,“ sdělila mi maminka.
A dál jsme čekali. Když přišla řada na čivavu, ani ta se ode mě nechtěla odloučit. Maminka ji musela úporně přemlouvat. „Betsy, to se nedělá! Tak Betsy, poslouchej maminku. Nebo to řeknu tatínkovi!“
Hrozba kupodivu zapůsobila. Kdoví, snad je tatínek nelida.
S úlevou jsem natáhl nohy a z kapsy vytáhl telefon. Volala mi Arlene.
„Jak je na tom Bertík?“
„Co já vím? Doktora jsme ještě neviděli. Zato mám natrženou nohavici a mokrej klín.“
„Cože?“ Arlene nechápala.
Nemohl jsem jí však nic vysvětlovat. „Bert!“ zavolala nás totiž zrovna recepční.
Jakub Dajč
Město v plamenech
Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.
Jakub Dajč
Velikonoční bitva
Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.
Jakub Dajč
Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví
Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.
Jakub Dajč
Plaváčci
Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Jakub Dajč
Bitva o toaleťák
Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.
Jakub Dajč
Pedofil
Drobné nedorozumění z včerejšího rána. Rodilí angličtí mluvčí si některé věci zjevně vyloží poněkud jinak než vy a já. (Příhoda z Ameriky.)
Jakub Dajč
Bulka
Není bulka jako bulka. Některá vypadá podezřeleji než jiná. Nálezem jedné takové počíná rodinné drama. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
Křehkých třináct let
Ve středu v 16:37 jsem obdržel email ze školy, jenž začínal těmito slovy: „S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme, že včera v noci zemřela jedna z našich žaček.“ (Skutečný příběh.)
Jakub Dajč
33 pod nulou
Třicet tři pod nulou a pocitová teplota mínus čtyřicet devět. To už je pořádná zima. I na Severní Ameriku.
Jakub Dajč
Ucho aneb Dick Rozparovač
Nechoďte k holiči, jeli vám život milý! Či alespoň vaše zdraví. (Krvavé a značně bolestivé drama z Ameriky).
Jakub Dajč
Ježíš
Vánoce jsou krásné svátky. Nikdo by o nich ale neměl být sám. Ani ten Ježíš. (Příběh ze současné Ameriky).
Jakub Dajč
Když jde blizard s vichřicí...
Nejedu sám vánicí, jak zpívá Jiří Grossmann, ale v narvaném autobuse. A cesta je to kupodivu zábavná a obohacující. Dozvím se mnohé o kávě s exkrementy a o menopauze. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Gender a diskriminace
Člověk dnes musí být skutečně opatrný, aby se něčeho strašlivého nedopatřením nedopustil. (Příběh ze současné Ameriky)
Jakub Dajč
Poslední videopůjčovna
V novinách vyšla stručná zpráva, že v našem (zhruba čtyřmiliónovém městě) zavřela poslední videopůjčovna. Časy, ty se vskutku mění. (Příběh ze současné Ameriky)
Jakub Dajč
Souboj
Malé děti kupodivu nejsou vždy roztomilé. A to ani ty vlastní. Naopak, občas bývají pěkně prohnané a poštvou na vás dav nic netušících kolemjdoucích. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
Drama
Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
DNA aneb malý bratr tě sleduje
Před podpisem nájemní smlouvy musí potencionální nájemník poskytnout vzorek DNA. Někomu to přijde divné, někomu zase ne. Důvody pro to jsou však závažné. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Hamburger pro opravdové chlapy
Na veřejnosti se chovejte, jakoby vás někdo neustále natáčel. Tak zní rada experta. Každý má dnes chytrý telefon a je připraven jej použít. A proto nebuďte rasisty. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Princezna na hrášku
O čem sní princezny na hrášku, když s večerem usínají? Kdo je k spánku ukládá a kdo nad nimi bdí? Nechme je snít, než nám nadobro vyrostou.
Jakub Dajč
Výchovná lekce
Pokud děti občas napomenete, utiskujete tím jejich osobnost, tvrdí někteří. A co teprve, když ty nebohé děti najdou v lednici z kůže staženou mrtvolku. To se potom návštěva ne zrovna vydaří. (Příběh z Ameriky.)
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 702x
aneb
Amerika
Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.