Město v plamenech

Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.

Čekám. Na co vlastně? Vlna násilí se valí městem. Dorazí až sem, či se cestou roztříští? Smete naši klidnou čtvrť? A nás?

Očima těkám od okna k telefonní obrazovce. Už hoří další ulice. Fotky plamenů, kratičké video. Tři vteřiny zoufalství a strašlivé bezmoci.

Půl druhé v noci. Začíná improvizovaná tisková konference. Město není možné ochránit, neboť nelze být všude.

Ztlumím zvuk a ohlédnu se k dceři, která zrovna vešla do pokoje.

„Nemůžeš spát?“

Zavrtí hlavou, ale nepromluví.

„Všechno bude v pořádku,“ řeknu jí.

Věří tomu, či nevěří?

A věřím tomu já? Na obzoru se mihotá oranžová zář. Dnešní noc bude ještě dlouhá.