Kolonoskopie
Nevím, čeho se bojím víc. Samotného vyšetření nebo toho, co může objevit? Znovu a znovu probírám své příznaky. Dopustil jsem se strašlivé chyby – vyhledal jsem je na internetu. Nyní mě již nikdo nemůže utěšit. Ani Arlene.
Je v práci, avšak našla si čas na esemesku.
„Jak se máš?“
„Výborně.“
Sotva jsem zprávu odeslal, telefon počal zvonit. Volala sestřička, aby mě poučila, jak se mám na zákrok připravit.
Nesmím jíst celozrné pečivo a slupky od zeleniny a ovoce. To nebude problém, celozrné pečivo ani slupky nevyhledávám. „Den před úkonem nejezte vůbec a pijte pouze bezbarvé tekutiny.“ Dobrá. „A dle pokynů v přiloženém letáku, pijte ten kouzelný lektvar (opravdu nápoj tak nazvala), který jste si vyzvedl v lékárně. Ten vám pomůže vyprázdnit tlusté střevo. To může být pro jisté pacienty trochu nepříjemné.“
Trochu?
Celou noc jsem se nehnul z mísy. Toaletní papír mi rozedřel zadek do krve. Zkuste si jej utírat každých pět minut. Nejstrašlivější noc mého života. Nekonečný, dvanáctihodinový průjem.
Když mě druhý den Arlene konečně vezla do nemocnice, na vše jsem již dávno rezignoval. Ať si se mnou dělají, co chtějí...
Co se mnou skutečně dělali, nevím. Nahý, oblečen pouze do nemocniční košile s rozparkem příhodně umístěným vzadu, jsem, poté co jsem se prokázal průkazem pojištěnce a několika podpisy stvrdil, že veškeré náklady, jež neuhradí pojišťovna, uhradím sám a v případě mého úmrtí je uhradí osoby mně blízké, ulehl na lůžko a na doktorův příkaz na něho vystrčil zadek. Sestřička mě bodla do paže a vzápětí mě oba nechali být.
Dlouho se nic nedělo. A pak se mi cosi začalo drát do střev. Zaúpěl jsem.
„Je to nepříjemné?“ uslyšel jsem doktorův hlas.
Zaúpěl jsem hlasitěji.
„Nic se nebojte. Zvýšíme vám dávku.“
Zvýšili mi dávku a já se kamsi vytratil.
Probral jsem se v jiné místnosti. Pod sebou postel, nad sebou žlutý strop a ustaranou tvář. Přimhouřil jsem oči. Byla to Arlene. Jak se ale změnila!
Na zlomek vteřiny, v polospánku a v polosnění, jsem ji spatřil takovou, jakou byla před lety, když letadlo letecké společnosti Northwest Airlines s houpnutím dosedlo na přistávací plochu a já se snoubeneckým vízem, na něž jsem čekal dlouhého půl roku, rozechvělým srdcem, dvěma kufry a štosem dokumentů napochodoval před imigračního úředníka. Zjevně jsem se mu nelíbil. Přísně si mě změřil a štos dokumentů, jež jsem mu předal, kamsi odložil, aniž se na ně podíval. Nezajímali ho papíry, zajímal jsem ho já. Podrobil mě skutečně podrobnému výslechu. Položil mi mnoho zbytečných otázek (odpovědi na něž se nacházely v těch dokumentech) a přitom důležitě listoval stránkami mého pasu. Předstíral, že v něm čte, přestože v něm na čtení nic nebylo. Občas se zamračil, jakoby se mu cosi nezdálo. Pod nosem měl pěstěný knírek a na chlupatém předloktí modrým inkoustem vytetovaného orla a nápis Bůh žehnej USA. Zíral jsem na toho orla a na ty chlupy. Černé a vlhké. Tenhle člověk rozhoduje o mém osudu. Nechá mě projít, či nenechá? Jediné jeho slovo a já poputuju zpátky. Nechal mě projít. „Vítejte,“ zahučel nepřátelsky, pozvedl chlupatou pěst a do pasu mi přeci jen otiskl to všemocné razítko. „Další!“ zařval na snědého muže v turbanu, jenž stál v předepsané vzdálenosti za mnou. Popadl jsem pas a pelášil pryč. Několik kroků ode mne, za skleněnou stěnou, čekala Arlene...
„Ahoj,“ řekla, když pochopila, že jsem se dostatečně probral.
„Tak co?“ zeptal jsem se jí, zdaleka ne připraven na nejhorší.
Ale to už se odkudsi vynořil doktor. Vážný a odtažitý.
„Vše v pořádku,“ sdělil mi.
„Opravdu?“ otázal jsem se nevěřícně.
„Opravdu.“
Kámen mi spadl ze srdce. Jistě museli slyšet to žuchnutí. Jsem zdravý! Až na to že se čas od času pokadím. To ale nevadí! Zmocnila se mě ohromná chuť žít. Jako tenkrát, když mě propustil ten imigrační úředník. Zářil jsem jako půlměsíc. A jako půlměsíc jsem se vznášel.
Jakub Dajč
Město v plamenech
Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.
Jakub Dajč
Velikonoční bitva
Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.
Jakub Dajč
Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví
Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.
Jakub Dajč
Plaváčci
Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Jakub Dajč
Bitva o toaleťák
Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.
Jakub Dajč
Pedofil
Drobné nedorozumění z včerejšího rána. Rodilí angličtí mluvčí si některé věci zjevně vyloží poněkud jinak než vy a já. (Příhoda z Ameriky.)
Jakub Dajč
Zpátky u doktora
Není bulka jako bulka, některá se nehojí. To je pak rodinné drama hned o mnoho dramatičtější. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
Bulka
Není bulka jako bulka. Některá vypadá podezřeleji než jiná. Nálezem jedné takové počíná rodinné drama. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
Křehkých třináct let
Ve středu v 16:37 jsem obdržel email ze školy, jenž začínal těmito slovy: „S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme, že včera v noci zemřela jedna z našich žaček.“ (Skutečný příběh.)
Jakub Dajč
33 pod nulou
Třicet tři pod nulou a pocitová teplota mínus čtyřicet devět. To už je pořádná zima. I na Severní Ameriku.
Jakub Dajč
Ucho aneb Dick Rozparovač
Nechoďte k holiči, jeli vám život milý! Či alespoň vaše zdraví. (Krvavé a značně bolestivé drama z Ameriky).
Jakub Dajč
Ježíš
Vánoce jsou krásné svátky. Nikdo by o nich ale neměl být sám. Ani ten Ježíš. (Příběh ze současné Ameriky).
Jakub Dajč
Když jde blizard s vichřicí...
Nejedu sám vánicí, jak zpívá Jiří Grossmann, ale v narvaném autobuse. A cesta je to kupodivu zábavná a obohacující. Dozvím se mnohé o kávě s exkrementy a o menopauze. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Gender a diskriminace
Člověk dnes musí být skutečně opatrný, aby se něčeho strašlivého nedopatřením nedopustil. (Příběh ze současné Ameriky)
Jakub Dajč
Poslední videopůjčovna
V novinách vyšla stručná zpráva, že v našem (zhruba čtyřmiliónovém městě) zavřela poslední videopůjčovna. Časy, ty se vskutku mění. (Příběh ze současné Ameriky)
Jakub Dajč
Souboj
Malé děti kupodivu nejsou vždy roztomilé. A to ani ty vlastní. Naopak, občas bývají pěkně prohnané a poštvou na vás dav nic netušících kolemjdoucích. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
Drama
Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)
Jakub Dajč
DNA aneb malý bratr tě sleduje
Před podpisem nájemní smlouvy musí potencionální nájemník poskytnout vzorek DNA. Někomu to přijde divné, někomu zase ne. Důvody pro to jsou však závažné. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Hamburger pro opravdové chlapy
Na veřejnosti se chovejte, jakoby vás někdo neustále natáčel. Tak zní rada experta. Každý má dnes chytrý telefon a je připraven jej použít. A proto nebuďte rasisty. (Příběh ze současné Ameriky.)
Jakub Dajč
Princezna na hrášku
O čem sní princezny na hrášku, když s večerem usínají? Kdo je k spánku ukládá a kdo nad nimi bdí? Nechme je snít, než nám nadobro vyrostou.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 702x
aneb
Amerika
Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.