Bitva o záchod
Victorova proměna ve Victorii naším oddělením otřásla. Nejsme náhle jeden tým a netáhneme za jeden provaz. Rozštěpili jsme se a pozbyli týmového ducha. Jedni Victorii fandí a druzí jsou zhrození. Já patřím do třetího tábora. Je mi to fuk. Nikomu jinému to ale fuk není. A proto se v oddělení válčí. Nyní právě probíhá nelítostná bitva o záchodky.
Máme tu dva. Jeden záchod pro muže a jeden pro ženy. A o ten ženský se bojuje. Místnůstka tak metr čtvereční. Čtyři stěny, mísa a umyvadlo. Několik kolegyní vyjádřilo obavu, že se tam budou s Victorií střetávat. Zdá se mi nepravděpodobné, že by se tak kdy stalo, neboť, zcela prakticky, na jedné míse může sedět pouze jedna z nich a na záchodě se tak musí prostřídat.
„Jistě. Jde tu ale o princip.“
Zprvu si mě oba tábory předcházely. Situace se však začíná měnit. Nutí mě, abych zaujal stanovisko. Abych se vymezil. Vymezovat se však nehodlám. Už takhle do práce chodím ne zrovna rád. A ještě abych se tu dohadoval o hajzlík.
Popravdě, začíná mi být Victorie líto. Jakoby i těm, kteří se za ni bijí, šlo spíše o princip. Když plaše namítla, že nestojí o příliš pozornosti, bylo jí sděleno, že nesmí ustoupit. Nevím a netuším. Občas si myslím, že kdyby každému bylo všechno jedno a nikdo se za nic nebil, bylo by snad na světě líp.
Večer o hodině švédštiny jsem se podělil o tuto myšlenku se svými spolužáky. Nutno říci, že se mnou nesouhlasili. Svět by byl hrozné místo, kdyby každému bylo všechno jedno, odvětili mi. Připustil jsem, že mají pravdu, a zaměřil svou pozornost k tabuli. Za dvě následující hodiny jsem se naučil zeptat, kolik stojí kilo brambor a kde je tady nádraží.
„Rovně a druhou ulicí doleva.“
Dobrá. Jen se trochu obávám, aby, pokud kdy Švédsko navštívím, nebylo nádraží třetí ulicí doprava. Nerozuměl bych pak.
Po hodině jsem jako obvykle zašel do hospody.
Teď sedím u stolu, popíjím Czechvar a čekám na paní učitelku. Nejde. Zdržel ji Henrik. Pomáhá mu s překladem. Příbuzný ze Švédska mu poslal dopis plný hovorových obratů.
Stejně je to hezké, že si někteří lidé stále ještě dopisují. Kdy jsem já naposled dostal dopis? Ani si nevzpomenu. To už budou roky.
Ingrid nejde a já se nudím. Brian si mě nevšímá. Obsloužil mě a tím jsem pro něho přestal existovat. Tlachá s kuchařem. Nevšímá si mě ani skupinka mladíků u nedalekého stolu. Zřejmě vzpomínají na cosi veselého. Navzájem se překřikují a z očí jim tečou slzy smíchu. U baru sedí jakýsi ztracenec. Tupě zírá před sebe a sem tam usrkne z půllitru. Trochu se mi podobá.
Uchopím proto propisku. Musím se zaměstnat. Nechci být jako on – muž, jenž prchá do hospody, v ní však nenachází nic než nečinnou samotu. Čmárám po papíře. Píšu, co mne zrovna napadne.
Opálený úsměv voní,
listí v rukou opadává.
Slunce se sklání k zemi,
kdosi kdesi mává
na rozloučenou.
Zamyslím se. Není to až tak špatné, pochválím se. Svůj výtvor nazvu nápaditě Loučení.
Ještě čárku nad i a v tom, konečně, Ingrid přichází.
Sedá si a už se ptá: „Co to píšeš?“
„Nic.“
Nevěří mi.
„Báseň,“ přiznávám.
„Přečti mi to.“
Nakonec proč ne? Česky stejně nerozumí.
Přečtu jí to a ona požádá o překlad.
Posilním se hltem piva a vyhovím jí.
„Ale to je hezké!“
„Úplnej Seifert,“ neodpustím si.
Nechápavě na mě pohlédne.
Vysvětlím jí, že Seifert je nejznámějším českým básníkem.
„Mně se to náhodou líbí,“ trvá na svém.
Těší mě to. Možná příliš.
Mládež u vedlejšího stolu vybuchne ve smích. Smějí se, až se hospoda otřásá. Osamělý muž po nich od pultu pokukuje. Trochu závistivě a trochu smutně. Cítím k němu sympatie. Snad mi přece jen není všechno jedno.
„Ono to asi fakt není lehký, řešit denně takový věci, jako kde se člověk vymočí,“ řeknu a zvednu se, abych si došel na záchod.
Jakub Dajč
Město v plamenech
Dým a sirény. Hlasité rány, jež znějí jako výstřely. Chaos a strach. Slunce nad Minneapolisem dávno zapadlo, nikdo však nejde spát. Ani já.
Jakub Dajč
Velikonoční bitva
Probudil jsem se do krásného rána – koronavirus a blizard. Na Velikonoce! Ježišikriste, povzdychl jsem hořce a zahleděl se z okna. Místo modré oblohy šedá deka. A sníh. Co si za takového rána počít? Laškovně jsem se dotkl ženy.
Jakub Dajč
Sportem ku nemoci a pivem ku zdraví
Tak i v tom našem státě vyhlásil guvernér zákaz vycházení. Samozřejmě, že ne zcela úplný. Existuje celá řada výjimek, kupříkladu je dovoleno sportovat či si jít koupit pivo.
Jakub Dajč
Plaváčci
Lyžníci v Itálii dávno dolyžovali, ale plaváčci tady v Americe dál vesele plavou koronaviru navzdory. Jsou přece jarní prázdniny.
Jakub Dajč
Bitva o toaleťák
Amerika – země neomezených možností, avšak omezeného množství toaletního papíru. Jeden z mnoha symptomů koronaviru.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 702x
aneb
Amerika
Momentky ze současné Ameriky. Některé příhody by se mohly udát všude a některé pouze tady.